"jaký je rozdíl mezi podprsenkou a statistikou?
žádný.
obě nám trochu deformují danou realitu. obě zakrývají to, co chceme všichni vidět nejvíce a ukazují jen to, co všichni víme a známe.”

-přednášející z makroekonomie-

Nejdřív jako dopis, pak jako anti-neo-emo a nakonec klasická omáčka okolo toho

cypris-ve-dvore:

Měl to být původně dopis pro @bylinkova, ale někde jsem klasicky sjel z cesty a začal psát úplně o něčem jiném. Takže poděkování patří jí!

Dopisy, dopisy, dopisy…
Kéž bych měl problémy jen s dopisy. Mám pocit, jako by mne opustila písmenka. Uvnitř mě není nic, co by je chrlilo. Jen v…

"potkal jsem Princeznu. a pak se vše změnilo.
jen k lepšímu a pěknějšímu.
dál to tak setrvává a roste, protože nic a nikdo není víc.

aka ani do knihy nesepíšeš takovou kopu lásky a štěstí.
nejšťastnější.

mnoho mých spolužáků ze základní i střední školy jsou nyní ve fázi, kterou tak nějak neumím dokonale pochopit.
všem jim je kolem dvaceti let. na vysokou nešli (k těm dalším, co jsme šli, se taky dostanu), po čase si našli práci, která, řekněme si to na rovinu, odpovídá jejich stupni vzdělání. takže mají práci, nějaký příjem. přidejme partnerku/partnera. spolu si pronajmou byt, udělají dítě, koupí auto, nové vybavení do bytu, někdy i dovolenou či obří svatbu.
to vše na půjčky. ať už od rodiny či banky. někdy jsou to věci nakoupené zbytečně. já vím, každý chce bydlet a žít pěkně, ale za jaké podmínky. že bude po velkou část života platit splátky, úroky a podobně?
tak nějak pořád nechápu vrhání se mladých lidí do závazků, a tím nemyslím svatbu nyní, ale ony půjčky.

potom jsme tu my. šli jsme na vysokou. většina z nás má brigádu, ať už je důvod jakýkoliv. ale stíháme školu i práci. častokrát i velmi dobře. a co z toho máme? onu školu, práci, ale i spousty kamarádů, cestování, zážitků. přidejme k tomu zábavu, minimálně v prvních semestrech a po ukončení zkoušek - hold, stále je něco k oslavě, volný čas občas a nějak mi vychází, že ačkoliv si stejně jednoho dne budu muset najít práci, nyní prožíváme něco pěknýho. prodloužili jsme si to pomyslené mládí o pár let a jsou to zkušenosti a vzpomínky, které jsou príma.

neobjevuju nic nového, jen se divím, že se lidé finančně vážou, a tak moc!, mám o ně strach trochu. a sám na sobě vidím, že my se máme dobře relativně. že to prodloužení fakt existuje. jen je třeba se podívat zpětně.

musím se zase naučit více psát. formulovat myšlenky na papír nebo sem. psát o tom, co za den prožiji. jsou to všednosti běžných dnů, ale psaním o nich uvolním ono napětí, které z většiny z nich plyne.
školy nad hlavu. prezentace, seminárky, přípravy na hodiny, úkoly a podobně. všichni to známe, všichni to hrotíme. tento semestr jsem si řekl, že budu lepší. budu je dělat postupně a rychle. mám první prezentace, několik poznámek a příprav. není to tak špatné. práce. škoda slov a to opravdová. rozhoduji se, a přeci mám jasno. peníze nejsou vše. čas na nejbližší a školu je prvotní. zajistí-li akorát peněz na normální, nikoliv bohemské, žití a dovolí mi mít čas na důležité lidi, pak je dobrá. stejně je to jen pro tři měsíce.
pak utečeme a bude nám líp. krásně. a někde mimo tenhle stát.

v hlavě mám jen naše sny, tebe a odpočet, kdy se uvidíme. 

365ka:

1. 2. 2014 (den čtyřicátý)
"Nechtěl chodit do kostela. Říkával, že věří na Ježíše, ale ne na církev."

(Source: pohnutky, via exprese)

Olympijské hry

cypris-ve-dvore:

Olympijské hry by měly vyvolávat obdiv k individuální síle člověka a jeho schopnost posouvat hranice svých možností. Proto odsuzuji olympijský nacionalismus.


"Češi mají xyz medailí!" "Máme zlato!"
Ne. Češi nemají nic. Češi totiž netrénují, nebojují, neobětují, nevítězí. Olympijské hry jsou…

triko jež tebou voní, moje modla a relikvie příštích dní
ty tam a já zde, od sebe nás několik okamžiků dělí
nic nevézt a jet si pro vše, autobusy jsou jako pošťáci lidí

dnes by měl narozeniny a já jdu přesně za čtrnáct dní pod jehlu s kouskem jeho básně. vlastně je to pěkná náhoda. 
díky za ta díla, celý svět.

Svítíme jeden druhému, a proto je nám pěkně – vidíme dál.
Ruku v ruce spolu můžeme jít a usmívat se jeden na druhého.

tomaspotesil:

Bezvětří. Idea. Tahle věc mě pořád baví, i po roce. Vizuál se taky povedl.

(Source: tomaspotesil)

"

A mně se chce tak spát
Spát
ve stínu tvých vlasů
Spát na nic nemyslet
při zvuku tvého hlasu se probouzet
jak kuchař
v pohádkách kde spí se stovky let

a znovu usínat
s hrstí tvých vlasů na čele
a trochu žárlit
na slunce
které ti po těle kreslí
malé nepochopitelné obrázky
(V. Hrabě)

"

(via whererosiesleeps)

(Source: schovanaveskrini, via whererosiesleeps)

Pokud jste se za den alespoň chvíli cítili šťastní nebo se bez přetvářky usmáli, pak ten den stál za to.

(via deidreeeee)

Zkaženost

obcasneviditelna:

Jen tak stojím vedle lidí a divím se, co to vlastně dělají. Pokud skutečně žijí takovýhle život, je mi jich líto. Vždyť oni netvoří, jen konzumují.

Čím víc seriálů jsem viděl, tím větší jsem king. Poslouchám dva miliony čtyři sta osmdesát pět tisíc sto devadesát tři zpěváků, umím nazpaměť…

(via obcasneviditelna-deactivated201)

pár z nás má doma staré analogy, možná ještě první lomo skvosty i starší, psací stroje po prarodičích nebo z antikvariátů, krásné gramofony, k nim desky a spoustu dalších, krásných, starých věcí.
chodíme a zvěčňujeme momenty i předem připravené pózy. někteří tiše píšou povídky, básně, touhy a přání. sdílíme tyto pěkné okamžiky jen s další hrstkou nám podobných, těšíme se z té drobné krásy - zvuku závěrky, klapotu kláves stroje. uspokojuje nás proces i výsledek.

pak jsou zde ti, jež to najdou někde doma. podívají se na internet, kde zjistí, že to asi letí. začnou se s tím všude chlubit, všem to cpát. na všechny se pak bez rozdílu dívá skrz prsty - pozéři. nedivím se. nerozděluje se. všichni v tom pak jedou, ať chtějí nebo ne.

a my dál sedíme, fotíme, píšeme, usmíváme se. je nám dobře. vlna pomine.