končila mi směna a zametal jsem před hotelem listí.
pofukoval chladnější vítr, i přesto že svítilo slunce z plných sil, nedokázalo už tolik rozpálit vzduch.
došlo mi to. asi začíná pozvolna podzim.
konečně.

pohnutky:

Nevkusný člověk si oblečení nakoupí snáž.

není to o tom, jak vaříš špagety, nýbrž pro koho je vaříš.


-těstoviny 6 dní a 7. nadáváš, že by sis dal zas-

273 dnů se hádáme, kdo má pravdu, kdo je šéfko, kdo zaplatí útratu.
273 dnů sníme o spoustě věcí (a spoustě z nich z ikei) a okamžiků.
273 dnů prožíváme úplně vše spolu. spolu.
273 dnů uběhlo jako voda. a jsou to ty nejpěknější dny vůbec.
a dalších takových 273 dnů chceme oba víc jak trilión. a když chceme, tak je budeme mít. protože tak to je. když chceme, budou, a jsou.
protože 273 dnů je 9 měsíců. a těch měsíců budou ještě spousty.
protože není nic hezčího jak láska dvou lidí. děkuji za tebe, Princezno.

tragikomedie:

Dnes oslavime zmrzkou cele tehotenstvo naseho vztahu, ejkejej 9 mesiacov si laskosime a je nam najnadhernejsie.

"město džungle, město prales, bojuj nebo zalez…"
"město je prales

písnička, co v sobě vystihuje tolik myšlenek a postřehů, které osobně vnímám.
fráze, kterou se nebojím použít, neboť její přesnost je dokonalá. silnější zvíře vede/vládne. betonová džungle má i nemá pravidla. je to jen o tom jak to vidíš a vnímáš. jak to celé bereš, a co je pro tebe primární.
text, kde rozdílu v místech v podstatě není. oboje je svým způsobem jedno a to samé.
text od člověka, kterého vnímám jako jednoho z velmi mála vzorů.

včera jsem dojel z maďarska. terénní praxe prý. nebylo to špatné, nebylo to ale ani wow. prostě pěkný, trochu shon a nevyspání, ale to k tomu patří už. přepírám poslední kousky oblečení a balím pomalu další kufr.

pozítří se s Princeznou chytneme za ruce a spolu si odjedeme žít na čtvrt roku pryč odtud. míru radosti, štěstí a lásky nepopíši. můžu je ale prožívat a to je nejhezčí. život je krásný, když jej máš s kým a pro koho žít.

"Ale pověz, může sám caesar, ba dokonce některý bůh prožívat větší rozkoš nebo být šťastnější než obyčejný smrtelník v okamžiku, kdy mu na hrudi oddechuje hruď jemu drahá anebo kdo líbá milovaná ústa?… Láska nás pozvedá na roveň bohům, Lygie!"

Henry Sienkiewicz - Quo vadis (via kniznistripky)

(via schovanaveskrini)

tragikomedie:

Chichii a uz len dva tyzdne a takto si budeme laskosit v mnichove na stvrt roka zasa spolu lalala

tragikomedie:

Chichii a uz len dva tyzdne a takto si budeme laskosit v mnichove na stvrt roka zasa spolu lalala

celej den může být špatným a hnusným, protože se chystáš na poslední dvě zkoušky, i když ty nejhorší máš už z krku, nechce se ti nic. piješ vodu po litrech a potíš duši pomale. království za trochu chladu.
pokoj pod střechou se mění v saunu a přemýšlíš, zdali se můžeš usmažit, nebo to ještě chvíli potrvá.

pak zazvoní telefon a z něj se ozve “povieš mi rozprávku?” a všechno je nejhezčí. můžeš se radostí zbláznit.


majíc okna zavřená, cítí se neohroženě, u sledování kriminálky ve 22:32. skrze žaluzie jim blikají světla a lidem na ulici se zdají různé věci. střelba, majáky, záblesky. možná dokument o bouřce.
strejda rozsvítí, aby si došel pro druhé pivo a při přechodu zpět zatáhl rolety více k sobě, a tím se odřízl od venkovního prostoru dočista.
ze zastávky, kde čekám, si představuji jejich životy, pořady v televizi, i obyčejné věci jako jejich myšlenky.

pořád nad něčím přemýšlíme. nejsme roboti, abychom vypli.


smazal jsem ostatní blogy, abych psát mohl jen zde. případně házet i fotky a další materiál.

sdílet radost. a nejen ze sebe, ale hlavně za nás. filtrovat jen něco, ale moci si kde psát, o čem budu chtít.

reblogovat fotky nejde stále a psát taky ne. tak uvidím. a vy asi se mnou.

díky za tu stovku, cením si toho, že to pisálkovství někdo jede.

edit: taky máte někdy potřebu si vyfotit nohy, protože ta podlaha je pěkná a ty nohy se vám líbí?

pěkná slova získávají na kráse, jsou-li pronášená šeptem

schovanaveskrini:

Asi si koupím tvou vůni a budu si k ní přičichávat pokaždé, když se mi bude stýskat.

"jaký je rozdíl mezi podprsenkou a statistikou?
žádný.
obě nám trochu deformují danou realitu. obě zakrývají to, co chceme všichni vidět nejvíce a ukazují jen to, co všichni víme a známe.”

-přednášející z makroekonomie-