rozcepyrenekavarny:

vyrostu někdy z toho, že když je člověku nejdivněji, stříhá si vlasy?

Ruky položené na stole

rebarborka:

Z izby, v ktorej ktosi strhol tapety a steny nechal bez omietky, holé a studené, som sa presťahovala do bytu vymaľovaného na bielo, s ornamentálnou štukatériou na vysokom strope.

V nedeľu si na blšom trhu kupujem komodu. Priekupník z Bosny a Hercegoviny kričí na svojho syna, syn kričí na priekupníka, nakladá komodu na vozík s dvoma kolesami. Bývam tuto kúsok, o dva bloky ďalej, hovorím, chlapec tlačí komodu, ja gestikulujem, ukazujem prstom doľava-doprava, už sme skoro tam.

Ja, starožitná komoda, chlapec z Bosny a dva bloky berlínskych domov. Tichý pakt s mestom. Tu som doma, tu chcem zostať.

Keep reading

empty-page:

empty-page:

scrollovat tumblrem ve veřejném prostranství je můj oblíbený adrenalinový sport (nikdy není jisté, jestli další obrázek bude umčo, nebo porno)

hm, tak už nic.

(via empty-page)

Tohle je dobře dlouhý, tak si to pročti, je to o sexu, komedii okolo toho atd.

trochuintimnizapisnicek:

Někdy dostat holku do postele je fakt věda. Občas když nad tím tak přemýšlím nebo to plánuji, tak to dá opravdu práci. Si představte prostě, jdete s hezkou holkou ven, je Váš typ, má dlouhý nohy, dlouhý labutí krk, voní jako Sephora a celkofě myslíte jenom na to, jak ji okusujete prcinku a lásku hledáte na dně její vagíny. Teď prostě myslíte na tohle všechno, a ještě musíte nějak reagovat na to co říká, něco ji taky říkat, vést nějakou smysluplnou konverzaci a tak. Fuška. Čím silnější parfém, tím to je horší, a ještě když je sladký, tak to lítám jako včela.   Je pravda, že jsem jednou, párkrát, několikrát zkoušel myslet i nějak jinak, třeba jít jen tak ven, třeba hledat tu Vaši lásku i v někom, kdo není mi sympatický vzhledově… a nevyšlo to. Byla to píčovina. Jednou jsem šel ven s holkou, co měla postavu jako hruštičku a obličej jako žvejku užmoulanou do kuličky, kterou někdo nalepil na tu hrušku, ani žádný krk neměla. Byla to hodná holka, na sex jsem nemyslel, a když jo, tak ne zrovna s ní, nechtěl jsem si nijak kazit chuť. Zábava to špatná nebyla, díky ní jsem alespoň zjistil, jak a proč se dělá friend zone, ale už bych to moc neopakoval. Zvažoval jsem, jestli bych to měl někdy někomu říct. Hodně lidem to prý přijde povrchní, jako typicky klučíčí, jako důkaz toho, že všichni kluci chtějí jenom sex. Už úplně vidím, jak nějaká teď narušená pipina píská nad tímhle postem na píšťalku a svolává svůj slet jako Kelišová ze Slunce sena … “Ha, to je ten kluk, on se přiznal, on myslí jenom na sex a vše dělá jenom kvůli sexu” Jo ty píčo, chytrá holka. Někdy to tak zkrátka je, sex mě baví. Baví mě koukat na odhalující se ženský těla, studovat ty křivky, cítit ty voňavky, ponořovat se do toho, ponořovat se do ni. Oceňuji ty holky, u kterých  to mohu říct otevřeně a stejně ke mně přijdou a na nic si nehrajou. Naopak třeba, co mi přijde vtipný, jsou občas holky, které ví přesně, co chtějí, že ten sex to není, že každej kluk co to chce, je nedospělej, že už si to zažila, že už to je pro ni pryč. Zkoušel jsem to ale také, neplánovat sex, ONS, řekl jsem si “tyo, tak ona to nechce, třeba opravdu je nějaká jiná, tak ji jenom vezmu na kafe nebo max k sobě na víno”. Byl jsem mírně a mile překvapen, když ta stejná holka s tímto názorem a postojem přišla ke mně do kavárny co mám pod bytem na kávu, celkem to bylo nevinné, ale při té příležitosti se rozhodla podívat rovnou i ke mně domů, prý v té ulici to musí vypadat opravdu dobře. A asi vypadalo. Ne jen že se byt líbil, ale i zjistila, že mám doma její oblíbený víno, tak jsem ji nabídl, dali jsme si, dali jsme si dvě a pak k vietnamcům ještě pro jedno a pro mraženou pizzu, protože z osmi hodin najednou bylo jedenáct. Byla to příjemná holka, příjemná noc, akorát teda moje – nechci sex – očekávání mírně zklamala, ráno hledala kalhotky všemožně v peřinách, pod polštáři, pod matrací a až po delší době hledání zjistila, že si je sundala už v koupelně. Těžko říct, jestli za to mohl ten byt, já, příležitost, nebo ten alkohol, asi ten alkohol. Od druhé flašky si už nalejvala sama. Bylo to fajn. Jediný, co mě trošku trápilo a mrzelo, tak bylo to, že mě tak strašně moc chtěla poznat, a vlastně ani po dvou týdnech nevěděla, jak se doopravdy jmenuji, či na jakou že to chodím školu, teda oprava, jestli teda vůbec chodím na školu, jak že to zvládám platit a ještě u toho být studentem, že ona by to prý nedokázala. Asi bych tohle tady mohl svést na alkohol, který zde byl, na druhou stranu ale, bohužel, reálně řečeno, ty holky, které si vlastně hrály na to, jakým způsobem je zajímá ten druhý člověk, vlastně nikdy pořádně si o mně nic nepamatovaly, takže to asi nebylo a nebude tak horký. Vlastně mi to přijde jenom taková načančaná přetvářka, ať to není přímo o tom sexu, ať je tam nějaká taková kaše okolo, že tomu dáme čas, vzájemně se poznáme atd. Jsem rád za holky, kterým to dojde takhle nějak dřív, obvykle mi to ušetří práci a čas. Protože já nevím, jak u Vás, ale u mě se to víno samotný nevypije, někdo mu musí pomoct, navíc se tu cítím trošku sám občas, takže nějaká pěkná společnost se hodí. Můžeme třeba v posteli poslouchat Lanu del Rey, prohlížet si obrázky na Tumblru a povídat si o té strašlivé lásce. Svým způsobem mě to i baví. Je teda pravda, že je to lepší před svlékáním a tím sexem, nabývá to na romantičnosti. Poslouchat Lanu po sexu je trošku uspávající a i melancholický, protože já sám osobně vím, že i po dobrým sexu a dobrý společnosti ten druhý den budu trávit už spíš sám, že holka odejde, ještě se pak párkrát třeba vrátí, a mně po ní zůstane vlastně v postlei jenom pár vlasů, gumička na ruce a nějaká vůně, která se drží v triku, co jsem ji půjčil na noc, protože většina děvčat sebou jen tak triko přeci nenosí, na to jsou moc čisté a mravné, co ale chválím, tak teda je to, když si sebou nosí odličovák. Přemýšlel jsem, že bych si nějakou takovou holčičí kosmetiku pro nečekané přespání pořídil také, vzhledem k tomu, že už mám doma někde zašantročený nějaký pěny pro dámskou intimní hygienu (za to děkuji matce, ta asi ví, co se tu děje, a umí myslet i na ty holky), žiletky, náhradní kartáčky na zuby atd. tak by se to hodilo příjemně doplnit i o nějaký ten odličovák. Většinou dávám holkám na spaní bílé trička nebo tílka. tak ocením, že nebudou ráno od make upu. Většinou už podle výběru trička i vím, jestli bude. sex i ráno, čím odhalenější, tím větší pravděpodobnost, že jo. Pokud teda se pro nějaké rozhodnou ovšem. Když ne, tak je jasný, že noc může být celkem rušná. Jednou teda se mi stalo, že jsem vzal holku k sobě domů, potom co jsme seděli spolu asi do dvou do rána v parku, cestou ke mně jsme se stavili u ní. Rozcházela se zrovna v té době s přítelem, a asi ji nenapadlo vzít nic nepšího než jeho košili. Byla docela pěkná, ale i tak jsem ji potom v posteli z ní radši sundal. Nemůžete přeci spát s posteli s někým, kdo má u sebe vlajku nepřítele. Škoda, že ta košile nebyla větší, mohl jsem si ji na den dva půjčit, a nosit ji já. Vedle půjčení už skoro ex holky by to byl nový level drzosti, ale vrátil bych ji, samozřejmě. “Viděli” jsme se s tou holkou ještě několikrát, takže ta možnost by tam určitě byla. Normálně zlý nejsem, asi bych nikoho takhle s někým nepodváděl. Na druhou. stranu ty představy jsou ale docela místy vzrušující. Občas se prostě stane, že když chodíte v rozpadajících se botech, že náhodou zajdete do obchodu, a jenom jednou dvakrát zkusíte jiné, jestli by třeba do budoucna nebyly lepší tyhle nebo tamty, když tyto už se Vám rozpadají. Když to tu tak píšu, tak občas koukám ven z okna, a přemýšlím, jestli náhodou mě občas někdo nesleduje, jestli třeba ještě někdo mimo Vás neví o mých zážitcích. Zatím nemám záclony, a proto přes den nebo při mírném svícení to může pro lidi z protějších bytů vypadat jako lehké němé divadlo. Tři okna, tři děje. V prvním se dva poznávají, smějou, pijí, konverzují. V druhém dějství už se ti dva drží za ruce, koukají společně z okna, sledují auta, kdo co dělá. Občas bývá naproti nebývale velké množství velkých lidí, takže to bývá inspirace pro posun do třetího dějství, do ložince, kdy peřina jako opona zakryje zbytek příběhu o večerním románku dvou náhodných lidí. Ráno už potom druhý den je vidět jenom jeden, polonahý, co sbírá flašky a uklízí vlasy, nádobí, zbytky jídla, co připravuje scénu pro další hru. Myslím, že jsem měl být herec, k divadlu jsem měl blízko, a minimálně jedna holka mi řekla, že nejlepší sex měla zrovna v divadle. To jsou všechno rajcovní představy a děje, ne? Občas delší dobu šukáme, občas delší dobu pijeme. Svíčky a skleničky na jedné straně, a prádlo a ostatní hořlavé věci na té druhé. To je prosím pěkně můj život v kostce, v pár řádcích. Nestěžuji si, jsem za to rád. Vlastně to miluji. Nevím, jestli Vy to pochopíte, Vy láskaři, ale zkuste si to představit. Zkuste si představit, když k Vám holka z druhé strany stolu vstane, přijde k Vám, donese Vám sebe, svůj zadek, který je ještě dobrý. Dobrá ass v mých rukou je to vítězství, je to odměna, to je ten Oscar za ten herecký výkon. A já si to velice užívám, každý moment. Od pohledu do očí,  pohlazení, po zásun. Je to taková slast, že bych Vám to přál taky takto prožívat. Nejsem lakomec. Možná právě kdyby každý věděl, co se za tím skrývá za pocity, za vnímání, možná by na to nekoukal jenom jako na nějaký “sex”. Možná dokonce byste se potom i začali milovat. A milovat, jakože milovat. Ne si nabrknout někoho, být s ním chvilku a pak vše možně po kamarádech, kamarádkách, sockách, Tumblru (hlavně), brečet, že vlastně to je/není láska. Protože, buďme k sobě upřímní. Vy, a vlastně ani ten Váš případný jouda pravděpodobně asi ani nevíte, co to ten pojem znamená, jenom tak jako si na to hrajete. Možná se do toho tlačíte, možná to necháváte nějak plynout. Nic proti takovým chvilkovým zalíbením, někoho to může bavit, ale spíš bych řekl, že to ten život zbytečně komplikuje. Zmítat se v nějakých pocitech lásky, psát hashtag “neumím žít” “za všechno můžu já” atd. To není šťastný život. To nebude šťastný život.

howtostopkillingmyself:

Message for lonely, sad, depressed, hopeless and all fucked up people

There’s always that day when the sun shines again. Maybe the night was long and dark, but it’s never endless. Never. Please, remember that. If you’ve followed me for some time (and you still remember me) you know what shits I had to go through (or you can scroll down my posts). I’m not still completely OK, but my sun shines again. (And I didn’t believe it, just like you now). I wrote always about myself, but now I want to say this to everyone who has hard times now. It’s really hard, but please, don’t give up. Maybe it’s terrifying darkness all around you without a fuckin’ single star, but it’s not for ever. Your sun is waiting for you. And everything will be better again.

m ez i

pořád jsem mezi, stále žiju mezi.
mezi životem a snem,
haute couture a vágusem,
oxfordkou a new balanckou,
cyberpunkem a realitou,
armádou a prací,
hudbou a tichem,
rodinou a přeci potřebným osaměním,
brnem a světem,
svatbou a pohřbem.
mezi mnou a sebou.

We’re taking steps to protect against future interference in our political conversation by state-sponsored propaganda campaigns

staff:

Hi Tumblr,

We’re all grappling with the influence that state-sponsored disinformation campaigns can have on our political conversations—and how wide-spread that interference turned out to be. So please take a moment to read this, think about it, and talk about it.

Last fall, we uncovered 84 Tumblr accounts linked to the Russian government through the Internet Research Agency, or IRA. These accounts were being used as part of a disinformation campaign leading up to the 2016 U.S. election. After uncovering the activity, we notified law enforcement, terminated the accounts, and deleted their original posts. Behind the scenes, we worked with the Department of Justice, and the information we provided helped indict 13 people who worked for the IRA.

Now that the investigations are done, we want to let you know how we’re going to help protect Tumblr in the future and what you can do to help.

Here’s what we know about these accounts

The IRA employs more than 1,000 people who engage in electronic disinformation and propaganda campaigns around the world using phony social media accounts. Their goal is to sow division and discontent in the countries they target. What makes them so difficult to spot is that they’re not spambots. They’re real people who get trained and paid to spread propaganda.

As far as we can tell, the IRA-linked accounts were only focused on spreading disinformation in the U.S., and they only posted organic content. We didn’t find any indication that they ran ads.

Remember, the IRA and other state-sponsored disinformation campaigns play off our zero-sum politics. They want to drive a wedge between us so that we spend our time fighting with each other instead of building towards the future. We’ll be watching for signs of future activity, but the best defense is knowing how they operate and how to judge the content you see.

What we’re doing in response to the interference

First, we’ll be emailing anyone who liked, reblogged, replied to, or followed an IRA-linked account with the list of usernames they engaged with.

Second, we’re going to start keeping a public record of usernames we’ve linked to the IRA or other state-sponsored disinformation campaigns. We’re committed to transparency and want you to know everything that we know.

We’ve decided to leave up any reblog chains that might be on your Tumblrs—you can choose to leave them or delete them. We’re letting you decide because the reblog chains contain posts created by real Tumblr users, often challenging or debunking the false and incideniary claims in the IRA-linked original post. Removing those authentic posts without your consent would encroach on your free speech—and there have been enough disruptions to our conversations as it is.

What we’re doing to stop future disinformation campaigns

You’ve probably read that U.S. intelligence officials expect foreign agents to try similar propaganda campaigns in the future. We’ll be monitoring Tumblr for signs of state-sponsored disinformation campaigns, and if we see anything we will…

• Terminate the accounts and remove their original posts.
• Notify you if we determine that you’ve liked, reblogged, replied to, or followed a propaganda account.
• Add the username to the public record.
• Alert law enforcement.

There are also things you can do to help stop the spread of disinformation and propaganda.

1. Be aware that people want to manipulate the conversation. Knowing that disinformation and propaganda accounts are out there makes it harder for them to operate. The News Literacy Project has this handy checklist for spotting their tricks.
2. Be skeptical of things you read. Disinformation campaigns work because they know people don’t fact check. Look for reliable sources, and double-check that the source really says the same thing as the post. You can also check Snopes and Politifact. Both are award-winning resources and usually have the latest viral claim fact checked on the front page. 
3. Correct the record. When you see people spreading misinformation—even unintentionally—politely say something in a reblog or reply. If it’s your friend, send them a message to let them know.

One last note: Please vote.

Transparency won’t mean a thing if we don’t participate in the process. Whatever your political stance, voting ensures a government that represents your interests. For our U.S. users: You can register online or by mail, and many states are holding primaries right now.

(via bolkonskijworld-deactivated2019)

depression tips™

rowanstudiesspace:

so-sorry-mom:

iride9scent:

astrologynshit:

rage-quitter:

• shower. not a bath, a shower. use water as hot or cold as u like. u dont even need to wash. just get in under the water and let it run over you for a while. sit on the floor if you gotta.
  
• moisturize everything. use whatever lotion u like. unscented? dollar store lotion? fancy ass 48 hour lotion that makes u smell like a field of wildflowers? use whatever you want, and use it all over. 
• put on clean, comfortable clothes. 
• put on ur favorite underwear. cute black lacy panties? those ridiculous boxers u bought last christmas with candy cane hearts on the butt? put em on.
• drink cold water. use ice. if u want, add some mint or lemon for an extra boost.
• clean something. doesn’t have to be anything big. organize one drawer of ur desk. wash five dirty dishes. do a load of laundry. scrub the bathroom sink. 
• blast music. listen to something upbeat and dancey and loud, something that’s got lots of energy. sing to it, dance to it, even if you suck at both.
• make food. don’t just grab a granola bar to munch. take the time and make food. even if it’s ramen. add something special to it, like a hard boiled egg or some veggies. prepare food, it tastes way better, and you’ll feel like you accomplished something. 
• make something. write a short story or a poem, draw a picture, color a picture, fold origami, crochet or knit, sculpt something out of clay, anything artistic. even if you don’t think you’re good at it.
• go outside. take a walk. sit in the grass. look at the clouds. smell flowers. put your hands in the dirt and feel the soil against your skin.
• call someone. call a loved one, a friend, a family member, call a chat service if you have no one else to call. talk to a stranger on the street. have a conversation and listen to someone’s voice. if you can’t, text or email or whatever, just have some social interaction with another person. even if you don’t say much, listen to them.
• cuddle your pets if you have them/can cuddle them. take pictures of them. talk to them. tell them how u feel, about your favorite movie, a new game coming out.

Reblog as much as you can

Absolutely helpful. I think I’ve done three or four of these things today, makes you feel better.

I do a lot of these things to cope, very helpful post.

It’s not often you see depression tips that are actually useful on this hellsite, these are all good though. Also good things to do (depressed or not) if you’re feeling lethargic or can’t focus!

(via mnocci)

rozčepýřené myšlenky do doby zpátky

rozcepyrenekavarny:

Dnes jsem uklízela svůj starý pokoj doma, kde už skoro nebydlím. Je to legrační, jak je to vždycky stejné. Nacházím staré školní zápisky (a stýská se mi hned po matematice a biologii a tomu pocitu, který člověk má, když přijde ráno do školy, vytáhne ze své skříňky pantofle a chodí po známých chodbách), staré dopisy, ale hlavně mne vždycky dostanou staré sešity plné básní, fotek a drobných vět, to jak jsem se měla dřív, to jaká jsem byla dřív. Stýská se mi po té dívce. A vlastně se hořkosladce těším na dobu za pár let, kdy se budu zase stěhovat a bude se mi stýskat po té, kterou jsem teď.

Usmívám se a trošku rozčiluju nad tím, jak jsem byla naivní a zmatená. Přitom vím, že jsem pořád stejná. Jen si musím začít všímat toho přelomu, kdy naivita přestane být úsměvná a tak trochu barevná. 

Sociální fobie, to je…

howtostopkillingmyself:

• když si v hlavě připravujete každý rozhovor se všemi možnými odezvami, ale v realitě stejně selžete
  
• když máte nutkavé přesvědčení o tom, že vás všichni vidí jako naprostého idiota s nízkým IQ, který nejspíš nemá vlastní názor, protože ze sebe nedokáže vydat kloudnou větu
• když se vám rozbuší srdce a udělá špatně od žaludku kvůli tomu, že se máte někoho na něco zeptat
  
• když se vám rozbuší srdce a dělá špatně už skoro ze všeho
• když budete raději v obchodě půl hodiny, než abyste se zeptali prodavačky, zda mají to, co potřebujete
• když raději nejdete do obchodu, ve kterém nikdo není, ze strachu, že by vám prodavačky nejspíš věnovaly pozornost
  
• když se bojíte jít do supermarketu, kde je spousta lidí
• když se bojíte jít do MHD, kde je spousta lidí
• když se bojíte jít kamkoliv, kde je spousta lidí
• když jste ve stresu, že máte konverzovat se spolužáky v angličtině (obzvláště o tématech jako rodina, sport nebo zdravý životní styl s vaším 3 hodinovým spánkem, pitným režimem na kávě a PPP, kdy sporty nezvládáte a s rodinou se sotva vídáte)
• když jste ve stresu, že máte konverzovat se spolužáky (a nesnášíte small talky)
• když nesnášíte společenské hry, obzvláště ty vědomostní (protože si před ostatními nevzpomenete ani na to, co víte) a Activity (a jim podobné) jsou pro vás noční můrou 
• když si vezmete sukni nebo nějaký nezvyklejší kousek oblečení a připadá vám, že na vás všichni zírají (s největší pravděpodobností si vás sotva všimli)
  
• když se nedokážete najíst na veřejnosti a máte pocit, že vás všichni soudí pohledem (nejspíš si vás taktéž vůbec nevšimli)
• když máte hrůzu ze zařizování čehokoliv a následkem toho vše odkládáte nebo se to snažíte vyřešit přes email
• když se nejste schopní objednat k jakýmkoli doktorům a tak to prostě odkládáte a doufáte, že neumřete
• když panikaříte, že vám volá neznámé číslo a raději ho vůbec nezvednete
  
• když neustále přemýšlíte, co si o vás kdo pomyslí
  
• když se dokážete bohatě vyjadřovat písemně, ale pokud máte mluvit, tak ze sebe nevydáte jednoduchou větu
• když jste ve stresu už i z toho, že někam posíláte email a připadáte si před sebou trapně, že jste tak neschopní
  
• když někam píšete a jste ve stresu z odpovědi, i když vám vůbec nemusí záležet na tom, co si o vás ten dotyčný pomyslí
• když už i své psychiatričce musíte posílat emaily, aby se o vás vůbec něco dozvěděla

(via maisondegellert)

11.11.11:11

den válečných veteránů.

věřím, že nejsem sám, kdo si dnes připomene statecné muže, ženy, děti. ti všichni se účastnili bojů, ti všichni se jich účastní i nyní. bez ohledu na datum. před sto lety nebo v tento okamžik.

zeptej se svých rodičů i prarodičů na své předky a příbuzné, někteří se možná účastnili osvobození na konci druhé světové války, někteří byli možná v odboji. někteří možná slouží a pomáhají i nyní. na blízkém východě nebo v africe.

připomínám si v tento den své dva pradědečky, spolu se svým bratrem od jiné matky. zapaluju svíčku a připíjím na ně. díky.

“ochotní vedeni nevědomými dělají nemožné pro nevděčné”

“all wars are civil wars, because all men are brothers”

“dum spiro spero”

“válka není hrozná, lidé jsou”

deidreeeee:

Po letech jsem potkala člověka z minulosti. Znáte to, jak potkáte někoho, s kým jste si byli kdysi blízko? Naposledy jsem s ním mluvila snad před více než pěti lety. Vlastně cca před pěti lety. To, kdy jsem s ním mluvila naposled jsem spočítala podle toho, jak dlouho jsem s manželem.

,,Ahoj, co ty tady, kam jedeš?”

,,Ahoj Tome, domů. Co tady děláš ty?” 

,,Jedu k jedné holce.”

,,To je fajn?” Chvíli jsme si povídali o tom, jak se máme. Takové ta slovní vata. Snaha mluvit  s někým, s kým jsem kdysi trávila spoustu času a teď si nechci přiznat, že si nemáme co říct. 

,,To je snubní prsten? Ty ses vdala?” Přísahala bych, že se na mou ruku díval nevěřícně.

,,Jo, v létě.”

,,Říkala jsi, že něvěříš na závazky. Že nechceš rodinu, děti. Že se nechceš na nikoho vázat a já nikdy nechápal proč.” Jakoby ty roky zmizeli, jako bychom byli pořád ti dva lidé, co si byli tak blízko. 

,,Protože jsem byla zvyklá, že každý na kom mi záleželo odešel. Biologičtí rodiče, adoptivní otec, děda, brácha, nejlepší kamarád, strejda. Někteří se na mě vykašlali a dva zemřeli. A většinou byli mužského pohlaví.” Smutně se usmál. 

,,Hlavně bráchovi jsi pořád neodpustila, že?” Nikdy mu neodpustíš, že odešel z domu, pořád se nevídáte?” Překvapilo mě, že si to pamatuje, že ví o čem mluvím. Pokrčila jsem rameny. Spali jsme spolu a dali si jasná pravidla tehdy, že u toho zůstane.,,Takže nevídáte  a ty mu to pořád zazlíváš.”

,,Tak nějak.” 

,,Koho sis vzala?” 

,,Pamatuješ si, jak jsme se přestali vídat?”

,,Ano, řekla jsi, že jsi někoho potkala. Že nevíš, jestli vám to vyjde, ale že máš pocit, že by to mohl být někdo, s kým už zůstaneš. A já ho nenáviděl, protože se mnou jsi jen spala a i přesto, že jsme o sobě věděli vše, tak si ten pocit se mnou neměla.” Podíval se na mě. 

,,No tak ten pocit asi nebyl jen pocit.” 

,,Takže sis vzala jeho?” Usmála jsem se na něj. ,,A teď už se nebojíš?”

,,S ním se cítím v bezpečí.”

,,Takže už věříš chlapům?”

,,Věřím jemu.”

,,A nebojíš se?”

,,Bojím se více než dřív.” Usmál se. Chtěla jsem změnit téma. ,,Jedeš za nějakou holkou. Takže, co se stalo s Aničkou?” 

,,Víš já a Anička. Když jsem chodil s ní, tak jsem spal s Tebou. Ty, když jsi chodila s Lukášem jsi spala se mnou. Takže stejně jako ty jsi věděla, že s ním nezůstaneš, já tušil, že nezůstanu s ní. Když ses s Lukášem rozešla, tak jsem dlouho váhal a s Aničkou se rozešel dva dny předtím, než jsi mě poslala do háje.” Odvrátil pohled. Asi mi to začínalo docházet.

,,Když sis chtěl tehdy promluvit..” Podívala jsem se na něj a nedokázala dokončit větu.

,,Tehdy jsem Ti chtěl říct, že jsem se s ní rozešel. Že nechci respektovat pravidla, která jsme si nastavili a že chci být s Tebou. Že chci zkusit, zda máme šanci. Nebylo to jen o sexu, měl jsem Tě rád, bavilo mě s Tebou trávit čas. Kdybys ho nepotkala, měli bychom šanci?” 

,,Neměli, Tome.”

,,Proč jsi si tak jistá?” 

,,Byli jsme až příliš stejní. Klapalo by nám to. Možná bychom se vzali. Měli děti. A po deseti letech bychom se nudili. Ty bys nejspíš spal s některou ze svých kolegyň. já asi taky s někým jiným a nakonec bychom jeden druhého nenáviděli.” Zasmál se. 

,,Vdala ses, ale o manželství máš zřejmě pořád stejné mínění.” 

,,Tak to není. Jen si tipuji, jak by to skončilo mezi námi. Měli jsme až moc podobný pohled na svět. S Tebou jsem měla na vše stejný názor. Proto nám to klapalo i ve všech ostatních věcech. Proto jsme se mohli bavit o politice, studiu, knížkách, filmech. Oba myslíme více hlavou, nad vším přemýšlíme a oba jsme se výsledku trochu nudní. Promiň.”

,,On takový není?”

,,Ne. Rozumíme si, ale máme odlišné pohledy na svět. O politice se třeba bavit nemůžeme, vždy to skončí hádkou. Ale přesto jeden druhého respektujeme a proto se nebojím, že někdy skončíme, jako bychom skončili třeba spolu.” Hořce se usmál.

,,Koho jsi volila?”

,,Topku. a ty?” 

,,Asi máš pravdu,” zase se zasmál. ,,Já taky.”

,,Tak vidíš.”